Jde o emoce, hlupáku!

Chcete-li z váhavého spotřebitele učinit svého zákazníka, přesvědčte ho, že je členem privilegované skupiny.

V článku Ekonomika rituálů jsem ukázal, jak lidové tradice mohou výrazně ovlivnit ekonomiku země. Podívejme se nyní na toto téma z druhé strany a zamysleme se, jak trh vytváří a používá nové rituály.

Zvláštní příležitosti jakou jsou slavnosti slouží k utužení pocitu sounáležitosti. Scházíme se, abychom si dali najevo, že patříme do jedné skupiny. Abychom zdůraznili, jak důležitá událost to pro nás je, někdy se proto slavnostně oblékneme a dodržujeme řadu pravidel s danou příležitostí spojených. Pocit, že někam patříme, je příjemný, a náležitě to dokážou využít církve, politické strany, ale i trh. Proto nám jsou občas nabízeny slevové karty s neodolatelným názvem „členství v klubu“. S „klubem“ má tato akce společné pouze to jedno slovo, ale podvědomá touha po pospolitosti může i tak zafungovat.

Pokud jste byli svědky křtu nové knihy či hudebního alba, víte, o čem mluvím. Být svědkem uvádění produktu na trh se díky křtu stává poctou a zvětšuje naši chuť si výrobek koupit. Jen se třeba smířit s tím že křtem se jeden kus zničí. Ovšem to neplatí pokaždé. Byl jsem svědkem křtu jedné knihy žánru fantasy. Nekonvenční nakladatel držel v ruce skleničku s medovinou, ale knihy mu bylo natolik líto, že si raději sladký lepkavý nápoj vylil na hlavu a nechal ho vtékat do husté kštice.

Výraznější podívanou nabízejí další „tržní slavnost“: veletrhy. Pro výrobce daného oboru je nezbytné se jich účastnit, stejně jako je více méně povinné účastnit se svatby rodinného příslušníka. Veletrh poněkud připomíná námluvy některých ptačích druhů, při kterých se samečci o závod předvádějí a samečky si mezi nimi vybírají toho „nejlepšího“ (stejně jako spotřebitelé, ani samičky jednotlivé kandidáty příliš nezkoumají a zhusta se drží hesla, že nejlepší se pozná podle toho, že o to mají zájem ostatní).

Kompaktnější skupinu, než jsou spotřebitelé jednoho produktu, tvoří zaměstnanci firmy, není tedy divu, že ani zde to bez rituálů nejde. Tím nejstarobylejším je návštěva „shora“.Vedení společnosti navštíví pobočku a dá tím najevo, že o ni ví, ba co víc, že mu na ní záleží. Ritualizace je tak velká, jak jen to jde: stisky rukou, uvítací fráze, provedení po firmě, řeč k zaměstnancům, společný oběd. Důstojné oblečení je zde samozřejmostí. Saka a kravaty ovšem musí leckde nosit mužská část zaměstnanců i mimo takovéto příležitosti a týká se to i pracovníků, kteří sedí celý den zalezlí u svých počítačů, s mnoha kolegy se nevídají a s klienty vůbec. I když se to nezdá, nošení obleků ve firmách má stejný důvod jako účast v kroji na dožínkách. Dáváme (byť na základě nařízení) svou příslušnost ke skupině a navíc náš pobyt v práci získává nádech slavnostnosti (nicméně navzdory úsilí tvůrců firemních norem zůstává spojení „slavnostní práce“ protimluvem).

Suma sumárum se neustále někdo snaží našich emocí zneužít a pomocí nich námi manipulovat. Ale proč se tím trápit? Ostatně koncerty spojené s křestem jsou příjemným zážitkem, veletrhy poskytují slušnou podívanou a kostýmky žen, pracujících ve společnostech s firemním kódem, jsou sexy.

Publikováno na ipoint.cz