Cizinci, kteří naši zemi na delší dobu navštívili, musí mnohdy rozdýchat, že na otázku „Jak se ti vede?“ neodpovídáme vždy jen „Výtečně!“ ale také „Jakž takž“ nebo dokonce „Nic moc.“ Na druhou stranu pro šéfa Komerční banky Albert Dirac’ha byla po jeho příjezdu do České republiky největším překvapením zdejší klidná atmosféra. „Nejste buddhisté?“ ptal se v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
S některými zvláštnostmi jsme natolik sžití, že je ani nevnímáme. Proto jsem se pokusil podívat se na nás pohled „zvenku“ a sepsat podivnosti Čechů a jejich jazyka, který by mě, coby cizince, asi nejvíce udeřily do očí. Ze všeho nejvíce hned ta první:
Největším Čechem je muž, který nikdy neexistoval.
Nejlepší český rapper nemá zuby a šišlá (chcete-li se přesvědčit, poslechněte si skupinu Prago Union).
Nejlepší český fotbalista fotbal skoro vůbec nehraje a více času než na hřišti tráví na lůžku.
O nejslavnějším českém hudebníkovi, který se jako jediný dostal do čela evropských i zámořských žebříčků hitů, doma o něm skoro nikdo nikdy neslyšel (všem, kteří znají o Jana Hammera mladšího, se omlouvám).
Nejdražší český film všech dob (za skoro čtvrt miliardy korun) skoro nikdo neviděl a prakticky nikdo ho nezná (vy jste snad slyšeli o filmu Poslední z Aporveru).
Podle u Čechů neoblíbenějšího románu Saturnin jsou romány plné nesmyslů.
Nejpřekládanější český román se odehrává z velké části ve válce, ale přesto v něm není prolita ani kapka krve.
Krev neteče ani v české hymně, nezpívá se v ní o boji, ani se nevzývají žádné vyšší hodnoty, což je vskutku unikátní.
Někteří Češi nejsou ani tak Češi, jak spíš Moraváci, a někteří Moraváci nejsou ani tak Moraváci, jako spíš Slezané.
I když nemáme moře, vodácký pozdrav „Ahoj!“ lze zde slyšet častěji než v jakékoli jiné zemi.
Cizinci, kteří navštíví Českou republiku žasnou, jaký jsme klidný a mírumilovný národ a zároveň, jací jsme agresivní a bezohlední řidiči.
Dny v týdnu i roční období, i když mají stejno podstatu a člověk by čekal, že český jazyk s nimi bude zacházet jednotně, jsou některé rodu mužského, jiné ženského i ještě další středního.
Měsíce, i když jich je víc, než dnů v týdnu a ročních období dohromady, jsou jednotně v mužském rodě.
Jakkoli mají měsíce jeden rod, což se zdá logické, z neznámého důvodu vybočuje září.
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 1/2017.
České zvláštnosti
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Společnost
Ladislav Pokorný
Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp
Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Ziegler
Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem
Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.
Rudolf Pekař
Bacha na sváteční cyklisty
Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Počet článků 74 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 768 |
Webová stránka: http://iracionalita.net